Antigua a okolí, výstup na sopku a jezero Atitlán
(foto a text – Ivusche)

Psal se květen a já zvažovala kam se vydat, aby to nebylo drahé, bylo to trochu exotické a snad i užitečné. Dlouho mě lákala Latinka (Latinská Amerika), ale takový výlet by si zasloužil spíš několik měsíců než týdnů. Nakonec jsem to rozluštila – po dohodě skončila v práci a koupila letenku do Guatemaly. Plán je jasný, chvíli budu studovat španělštinu a pak trochu pocestuji. V tu chvíli jsem ještě netušila, že Guatemala mi natolik přiroste k srdci, že se ještě několikrát vrátím.

Na sopce Santa María
Na sopce Santa María

Bez jakékoliv znalosti španělštiny jsem přiletěla do Guatemala City něco málo před půlnocí. Doufala jsem, že mě vyzvedne někdo ze školy, kde jsem si před týdnem udělala rezervaci na odvoz do města Antigua,které leží asi hodinu jízdy do hor. Buď je to moje „štěstí“ či „smysl pro dobrodružství“, ale čekala jsem úplně zbytečně. Po odvozu jakoby se slehla zem! Ukázalo se ale, že nejsem sama s kým tak vyšplýchli, takže jsem se domluvila s rodinou američanů, vzali jsme si společně taxika a našli nějaký ubytování. Ikyž oni byli 4, očividně měli větší strach než já, protože to byla jejich první cesta za hranice Spojených Států. Taxíka jsem sehnala hned, cesta utíkala rychle a já se bavila při poohledu na amíky, jak v každé zatáčce čekali, že nás unesou. Hotel pro ně jsem našla rychle, ale horší to bylo s mojím.Nechtělo se mi dávat 30 dolarů za noc, na druhou stranu bylo něco k druhé hodině ranní a moc bezpečně se mi tam nezdálo. Udělala jsem s recepční m dohodu, že když jsem jim tam přivedla lidi dá mi slevu . Nechtěl, ale nakonec přistopil a za 15 dolarů jsem měla pokojík. Stav katkastrofální, postel by se dala přirovnat k vězenské, matrace proleželá a větší než postel . Voda nejenom že netekla teplá, ale asi po 10 minutách přestala téct úplně. Během mého pobytu jsem si zvykla na výpadky vody i proudu na denním pořádku, ale tu první noc po dlouhém letu jsem moc nechápala.

Výhled z mého pokoje na sopku Fuego
Výhled z mého pokoje na sopku Fuego

Ráno jsem se šla zeptat do školy proč mě nevyzvedli. Prý se jim rozbilo auto. Žádná omluva, debata byla uzavřena. Rozhodla jsem se projít po městě zatímco jsem čekala u které rodiny mě ubytují. Antigua je malebné městečko, leží ve výšce cca 1500 m. n. m. a je obklopeno třemi sopkami, některé z nich jsou ještě aktivní. Sopka „Fuego“ je lehce aktivní po celý rok a když zůstanete pár týdnu, určite se vám poštěstí vidět jak čmoudí. Teplota se mi zdá téměř konstantní během celého roku (přes den na slunku klidně i přes 20 stupňů), ale večer je to určitě na kalhoty, místní nosí i bundu. V zimě jsou kratší dny a období deštů je od cca června do září či října, takže mi celý pobyt hojně pršelo. Antigua též patří do seznamu UNESCO , má spoustu histrických budov, některé lehli zemětřesením či jsou hodně poškozené, jiné více méně zachovalé. Některé jsou dokonce předělány na luxusní hotely. V roce 1996 skončila občanská válka a začátkem 21. století se s turisty roztrhl pytel. Nejdřív pozvolna, ale v posledních 10 letech zažívá opravdový „rozkvět“. Ceny raketově stoupají, v restauracích místní mluví anglicky a na trhu mi většinou prodávali ovoce za „gringo“ ceny (pro bělochy). Co se týče bezpečnosti v Antigue – záleží na oblasti (sever za náměstím a západ za tržnicí bych moc nedoporučovala), ale pokud máte aspoň trochu pudu sebezáchovy není to velký problém. Místní tuk-tuk ( taková zastřešená motorka na třech kolečkách) ale jezdí jen do 22 hodin, pak kvůli bezpečnosti jen normální taxíci, takže s tím je nutno počítat při pozdním návratu z baru. Samozřejmě je tu hodně dealerů drog, pouliční kriminalita a prostituce (vše zvláště ve večerních hodinách), ale to je i v Evropě.

3

Odpoledne jsem se vrátila do školy, byla mi přidělena rodina s kterou budu bydlet (byla zrovna v horší části města), ale za 70 dolarů týdně mít svůj pokoj a 3 x denně stravu, vyjma neděle, to není vůbec špatné. Navíc výhled byl přímo luxusní! Další dny probíhaly obdobně – každé dopoledne škola – individuální výuka španělštiny 4 hodiny denně (za cca 100 dolarů týdně, záleží na škole a délce pobytu), pak oběd a odpoledne buď procházky po městě, výlety do okolí nebo jen posezení v hospůdkách při přípravě na další den. Též tu je možnost různých kurzů vaření a populární salsy. Po večerech jsme se scházeli s ostatními studenty, dávali si navzájem doporučení na výlety a různé učitele. Studium španělštiny mě chytlo natolik, že místo plánovaného pobytu 4 týdnů jsem nakonec zůstala 11. Hlavní vinu na tom má moje učitelka, neb jsme si opravdu padly do oka. Výuka nadmíru kvalitní, profesionální přistup, což se bohužel moc často nestává. Není ale divu, protože nezaměstnanost je tam nadmíru velká a každý kdo mluví španělsky se snaží učit a přitom ani neumí vysvětlit rozdíl mezi přítomným a předpřítomným časem…

Ve „škole“
4

Další výhled na sopku Pacaya z terasy kde bydlím
5

Pokud Antigua jenom projíždíte, určite bych si nechala na návštěvu aspoň dva dny, případně tři s výletem na sopku Pacaya. V Antigue určitě doporučuji navštivit centrum (v noci hezky osvětlené), vyhlídku Cerro de la Cruz, kostel La Merced, ulici s obloukem Santa Catalina Arch a samozřejmě místní tržnici. Tu ne jenom zvenku, ale pořádně se zamotat do davů, hlavně v částech se zeleninou to stojí zato. Bezpečné to je, jenom pozor na peněženku.

Místní trh s luštěninami
6

Noční pohled na ulici s obloukem
7

Ruiny kostela Svatého Františka
8

9

Místní prádelna – ve spoustě vesniček nemají vodu, tudiž dodnes velmi používaná
10

Malebné uličky
11

Střecha kostela La Merced
12

Ikdyž jsem odpůrce McDonaldu, tento má snad nejkrásnější výhled.
13

14

Co stojí za vidění?

Vyhlídka Cerro de la Cruz: Snadno dostupná během 20 minut, posledních 10 minut je ale prudké stoupání. V průvodcích se píše, že je to velmi nebezpečné a doporučuje se jít s policejním dozorem . V kopci bydlí chudí, je tam prý hodně přepadávaní, ale jako člověk s průměrnou kondičkou bych se toho nebála. Já tam ráno chodila běhat, někdy ještě za tmy a jen jednou jsem potkala místního s mačetou co prosekával křoví. Nějak jsem se nebála, ale je dobré se mít na pozoru.

15

Na výlety do okolních vesniček, muzeum kafe či farmu s ořechy makademia doporučuji jet „chicken busem“ pro pravý zážitek. „Chicken bus“ je americký školní autobus, který tam už vyřadili. Pak ještě chvíli sloužil v Mexiku a když už ani tam nebyl dobrý, poslali ho dál, do Guatemaly. Řidiči ale nemluví španělsky a autobusy bývají přeplněné, takže se velice jednoduše může stát, že přejedete. Též je dobré zjistit si cenu autobusu předem a při vybírání dát přesnou částku, protože pro bílé, zvlášť bez znalosti jazyka jsou ceny jiné. Při delších cestách se nebojte že zaplatíte a výběrčí odejde i s Vaší stovkou – většinou nemá drobné, které Vám dá zpět buď během cesty nebo až na konečné. Mě se osvědčilo přihlásit se a nikdy jsem s tím neměla problém.

Chicken bus, tenhle je teda z Panamy…
16

San Antonio Aguas Calientes: Městečko vzdálené asi 15 minut jízdy „chicken busem“ či tuk-tukem. Proslavilo ho tkaní textilu. Na každém „rohu“ se vás bude někdo snažit vlákat domů, ukáže vám jak se tká a pak své výtvory (klobouk dolů co dokažou) a budou vás přemlouvat ať si něco koupíte. Smlouvat o ceně se dá, ale pokud opravdu cítíte že ty barvou se hemžící blůzičky a ubrusy chcete, moc nesmlouvejte. Pokud se vám to líbí, ale máte pocit, že jsou v praxi nepoužitelné a doma je založíte do skříně, nestyďte se říct že nemáte zájem a vymyslet si drobnou lež. U mě se osvědčila věta : „ Je to krásné, ale cestuji a nemám místo v báglu“. Další zajímavostí města je, že se můžete zůčastnit místní typické svatby. Buď musíte mít štěstí nebo se to přes různé cestovky dá domluvit dopředu přímo v Antigue. Já se svatby účastnila v odpoledních aktivitách školy a dokonce jako protagonista. Nejříve se mě snažili obléknout do místní halenky, což se ukázalo jako velký problém. Díra přes hlavu byla úzká a tak oběhali několik sousedů než našli nějakou co šla přetáhnout. Nebudu nalhávat že při sundavání mi málem utrhli uši! Pak jsem dostala zavinovací sukni a závoj, který pořád padal. Když jsem byla připravena, přivedli mi ženicha (viděla jsem ho poprvé asi před 40 minutami), poklekli jsme a měli zkrácený svatební obřad. Následoval první svatební tanec a tím taškařice skončila a šli jsme zpátky na autobus. V Antigue jsme šli do baru a povídali si o tom že jsme vlastně„manželé“ . Když mě ale ženich doprovodil před barák kde jsem přebývala , začala jsem mít divný pocit. Na svatební noci ale nenaléhal, tak jsme se tomu celému zasmáli a já si oddechla a šla spát sama.

17

18

Sopka Pacaya

Chrlící sopku už jsem před lety viděla na Hawaii, ale tekoucí lávu jen z dálky. Využila jsem toho, že Guatemala není, co se předpisů týče, zrovna na špici a vydala se na sopku Pacaya.

Pod sopkou
19

Výchozí bod bylo městečko Antigua, a ikdyž bych radši výlet podnikla sama vydala jsem se s cestovkou, kterých je na ulicích mraky. Možná mě v tom utvrdila zkušenost kamaráda, který se den předtím vydal sám a ještě než stihl odejit z terminálu autobusů tak ho okradli. Cestovky vyráží dvakrát denně, a protože odpoledne většinou poprchává či je pod mrakem, ani chvilku jsem neváhala a vzala si ranní tůru, ikdyž se odjíždělo ještě za tmy.

Sopka Pacaya – z uliček města Antigua
20

Po chvíli smlouvání jsem cestu sehnala za Q 70 což bylo velmi dobré. Při vstupu do parku jsme museli zaplatit dalších Q 50, ale vstupní lístek jsme nedostali. Latinská amerika, s tím se hold nedá nic dělat. Výstup sám o sobě nebyl těžký, ale jelikož nás ve skupině bylo asi 20 a každý stavěl a fotil, docela se to protáhlo. Též nadmořská výška (vrchol 2552 m) s některými jedinci dělala divy. Kráter není přístupný, ale je možný dostat se blízko. Avšak mě zajímala spíš tekoucí láva. Náš průvodce, v očekávání vysokého spropitného, nás vzal nepřístupnou cestou přímo k ní. Ikdyž to nebylo daleko, byla to dost náročná cesta, zvlášť bez pořádných bot či se špatnou fyzičkou. Byly tam lávové kameny a kamínky, které tvoří písek. Zkrátka, udělala jsem jeden dlouhý krok nahoru a popojela o půl kroku zpátky. Zkoušela jsem i chvíli běžet, ale to se ukázalo jako naprosto vyčerpávající.

Lávový písek
21

U vrcholu se cesta konečně umoudřila, byla krásně rovná a z pórů sopky se kouřilo. Zkoušeli jsme do nich házet klacíky a ty v mžiku vzplály. Po chvilce jsme viděli vytékat z tunelu lávu, průvodce do ní zašmátral klackem který začal hořet rychlosti blesku. My chodili opatrně kolem, fotili se a najednou mě začaly děsně pálit podrážky. Musím uznat, že až v tomhle okamžiku mi úplně došlo, proč je přístup k tekoucí lávě zakázaný. Chodili jsme na skořápce která zaschla, pod ní byla stále tekoucí láva. Ani si nechci domýšlet co by se mohlo stát. Rychle jsem pelášila tam, kde si mi to zdálo ze spoda studenější a netrpělivě čekala až se všichni dofotí a vyrazíme. Cesta zpátky byla legrace, spíš jsem se klouzali než šli, vysypali jsme boty a kolem 13 dorazili zpátky do městečka Antigua.

22

23

24

Chichicastenango a jezero Atitlán

Chichicastenango (zkráceně jen Chichi) je proslulé svými trhy. Výlet z městečka Antigua je buď na jeden den, jenom na trhy, nebo víkendový – ten je spojen s návštěvou jezera Atitlán a vesniček na jezeře. Cesta samotná trvá asi 3 hodiny, takže jsem se rozhodla jet na víkend. Vyrazili jsme v pátek odpoledna a jako obvykle jsem si cestu zajistila přes mou oblíbenou cestovku (která teď už zkrachovala). Povahám se slabšími žaludky, doporučuji před cestou nejíst. Je to z kopce, samá zatáčka a v minivanu je pěkné horko a dusno. Dojeli jsme na jezero do městečka Panajachel , ubytovali nás v nějakým hostýlku nevalné kvality s tím, že ráno v 9 máme sraz v přístavu a pojedeme se podívat po městečkách na jezeře.

Jedno z městeček na jezeře – San Pedro
25

Panajachel je opravdu malinké, takže jsem rychle něco povečeřela na ulici a šla si lehnout, cesta mě docela zmohla. Ráno jsme nasedli do člunu a vyrazili směr San Marcos. Cesta byla dlouha, něco kolem 45 minut a dost to foukalo. Hned při příjezdu se na nás vrhli davy místních, jedni nám nabízeli prohlídku města, další nám zas chtěli prodat zaručeně nejlevnější ubrusy a halenky. Už mi to lezlo na nervy, ale jak jsem prošla přístavem, tak se dav místních zmenšoval a docela to šlo. Městečko nic moc, snad jen to, že všude vidíte místních v krojích. Z toho jsem i já poznala, kdo je v Guatemale jen na pár dní či týden na návštěvě a kdo je na to, jako já, už docela zvyklý.

Zaručeně „nejlevnější“ halenky a ubrusy
26

Další městečko které jsme navštívili bylo San Pedro. Dopředu přiznávám, že jsem se tam po 3 letech vrátila a strávila asi 14 dní a hodně se od té doby změnilo. Avšak v roce 2008 bylo proslulé jako „hippies“ městečko, všichni hulili trávu a co se týče gastronomie tak ta byla přímo luxusní. Prostě děsný zapadákov, ale bylo tam asi 30 hospůdek, asijská, švýcarská, německá, hamburgery, všechno na co si člověk jen vzpomene. Jídlo levné a chutnalo výborně ikdyž jsem nekouřila. Jsou tam také nějaké jazykové školy a všude se dá koupit kupa harampádí, které je sice hezké ale po příjezdu do Čech asi budete litovat co všechno jste nakoupili. Já mám dodneška jednu barvami zářící houpací síť, která se mi do garsonky ne a ne vejít. V roce 2011 při mé další návštěvě se vše změnilo, hlavně starostova žena, která chtěla být jedinou distrubutorkou trávy, takže byly různé razie a několik turistů skončilo zatčeno. Nevím jak je to teď ale celkově se změnila atmosféra městečka, hodně hospod zkrachovalo, zmizely grafity z ulic a sehnat hulení bylo obtížnejší. Ale na víkendový či týdenní únik je to pořád idylka. Na jezeře se dají půjčovat kajaky nebo podnikat procházky po okolí. Dá se tam i koupat, ale nedoporučovala bych to. Místní tam perou,myjí auta a když na to přijde, tak i sebe.

27

28

San Pedro
29

Druhou noc jsme strávili zas v Panajachelu a v neděli ráno se vydali do Chichicastenanga. Cesta netrvá dloho, ale zas ty nepříjemné serpentýny a kopce. Trh je to naprosto unikátní, ale na mě tam bylo moc lidí, takže po chvilce chození jsem se přesídlila do hospůdky na terasu a dívala se na to hemžení pode mnou. Pak jsem se šla podívat do místního kostela, ale měli mši a nepouštěli tam veřejnost. Viděla jsem jen procesí když vycházeli. Udělala jsem pár foteček, našla můj minivan a vydala se zpátky.

30

Schody kostela – centrum místního dění
31

32

Pohled na trh z hospůdky
33


Porovnání cen

Úspora až 70 %, bonus až 5 000 Kč.

POROVNÁNÍ CEN