Čtyři měsíce před odletem jsme si s přítelkyní zakoupili letenky od ČSA na linku Praha-Miláno a zpět. Jelikož měli jarní slevovou akci, letenka nás vyšla na pouhých 1990,- včetně všech poplatků, zavazadla do 23kg, příručního zavazadla a seatingu. Odbavili jsme se 30 hodin před odletem přes internet a vybrali jsme si místa podle našeho gusta (já raději sedávám v zadní části letadla, kam nedávají tolik dětí), vytiskli jsme si boarding pass a těšili jsme se na Miláno.
Problém ale nastal v den odletu, kdy jsme šli se zavazadlem na odbavení. Bylo nám totiž sděleno, že je letadlo „přeblokované“ a že už pro nás nemají místo. Nabídli nám náhradní spojení s Lufthansou na trase Praha – Mnichov – Milán s kompenzací 200,- EUR na osobu. Ze začátku jsme byli dost překvapeni, protože se nám tohle ještě nikdy nestalo, ale nakonec jsme svolili. Vidina dalších volných peněz nás motivovala myšlenkou na další eurovíkend v Evropě. Prý ale musíme počkat, jestli náhodou nedorazí dva opozdilci. Pozemní letuška nás tedy dala na tzv. „čekačku“, vzala si od nás telefonní číslo a dala nám poukázku v hodnotě 250,-Kč na občerstvení v jakékoliv restauraci na letišti.
Šli jsme tedy na kávu a nějaký zákusek a čekali jsme na zavolání. Asi 40 minut před odletem jsme byli vyvoláni a šli jsme na odbavení. Tam na nás čekalo další překvapení. Letadlo do Mnichova bylo již také obsazené a nabídli nám večerní odlet. To už jsme ale odmítli, protože jsme měli naplánovaný docela náročný program v Miláně a letěli jsme jen na 3 dny. Museli jsme tedy čekat, jestli se náhodou nedostaví dva opozdilci do původního letu, kteří se dosud neodbavili.
Boarding už začal, my jsme stále čekali na odbavení kufru a nervozita začala vzrůstat. Nakonec jsem to už nevydržel a oslovil jsem nějakého asistenta který hlídal kiosek a řekl jsem mu svůj problém. Ten nám všechno zařídil, vzal nás na odbavení, prohodil nás s opozdilcema a rychle nás vedl na pasovou kontrolu, kde byla bohužel asi kilometrová fronta. Do odletu zbývalo cca. 8 minut. Nakonec nás ale asistent protáhl do kontroly jen pro posádky, tam nás rychle zkontrolovali a my jsme běželi „jako v Sám Doma“ do gatu. Měli jsme to opravdu tip top.
Odletěli jsme tedy nakonec původní linkou OK720 v pravé poledne do Milána. Let probíhal hladce, letadlo bylo pohodlné, obsluha příjemná. Krátce před půl druhou jsme přistáli na letišti Milán-Malpensa. Po nezbytných formalitách jsme šli na místní vlak a za 50 minut jsme byli v centru Miláno Centrale (mimochodem se jedná o krásné historické nádraží, které konečně opravili).
Přes booking.com jsme si zařídili ubytování v nedalekém hotelu Mennini 3***. Hotel nás vyšel na 3 dny / 2 noci na 1300,- na osobu. Jednalo se o komfortní pokoj s balkonem, vlastní sociálkou a Wi-Fi. Velká výhoda hotelu byla poloha –
5 minut na metro, 3 minuty na tramvaj, v okolí MC Donalds, obchody, trh a supermarket Billa.
Po krátké pauze a sprše jsme se vydali na obhlídku okolí. Já už jsem byl v Miláně několikrát, takže jsme neměli problém něco najít. Zašli jsme do mé oblíbené pizzerie a dali jsme si odpolední oběd. Potom jsme procházkou došli až do samého srdce centra Milána. Prvně jsme navštívili náměstí Piazza del Duomo. Jelikož bylo dost velké teplo a dusno, tak bylo náměstí téměř poloprázdné. Většina turistů se schovávala ve stínu nebo v přilehlých kavárnách. Prošli jsme se hlavní zónou milánských luxusních obchodů, galerií Viktora Emanuela II., zašli jsme do parku u světoznámé La Scaly. Theatro alla Scala je jeden z nejproslulejších operních domů na světě. Divadlo bylo otevřeno v roce 1778 a do dnešního dne je to nejvíce navštěvované kulturní místo Itálie. Do hotelu jsme se vraceli historickou „žlutou“ tramvají. Tramvajová doprava je v Miláně velmi důležitá. Tramvaje zde jezdí již od roku 1881 a délka tratí má něco přes 115 kilometrů. Do hotelu jsme dorazili znaveni horkem, tak jsme si otevřeli na balkoně dobré víno a šli jsme spát. Ráno nás čekal nabitý program.
Druhý den ráno jsme posnídali v nedaleké kavárně na zahrádce, kde jsme si dali jen kávu a poté jsme vyrazili na nedaleký „velký trh“, který sídlí na ulici Via Benedetto Marcello, kde prodávají snad úplně všechno (počínaje zeleninou, konče šátky a suvenýry). Jelikož se přítelkyně „pěkně rozjela“, museli jsme se vrátit na hotel a odložit tašky.
Od hotelu jsme se vydali k Duomo, což je Římskokatolická katedrála Narození Panny Marie a je to čtvrtá největší katedrála na světě. Je to opravdu jedinečné místo. Z Duomo jsme došli na Cairoli Castello, kde je krásná fontána, hrad Castello Sforzesco a za ním je velký park Parco Sempione. Jedná se o příjemné místo, kde se dá relaxovat a poznávat historii.
V parku je několik stánků, kde si můžete dát třeba místní obložené ciabatty, zapečené panini a k tomu třeba vychlazené italské pivo Moretti.
Po příjemném odpočinku v parku Sempione jsme se vydali na nejznámější hřbitov Milána – Cimitero Monumentale. Jedná se opravdu o unikátní rozsáhlý objekt, kde je každý hrob nebo hrobka velkým unikátem. Hřbitov navrhl umělecký architekt Carlo Maciachini. Hřbitov byl založen v roce 1866 a sloužil hlavně pro ty „bohatší“. U každého hrobu naleznete unikátní sochy, plastiky nebo obelisky. Všem doporučuji toto místo navštívit.
Po návštěvě Monumentale jsme se vydali pěšky do „Čínské čtvrti“, která nás docela dost zklamala. Všude bylo opravdu „šikmo“, v obchodech se dalo většinou nakupovat jen po více kusech (takže ne 1 košile, ale hned 10) apod. To bylo poprvé a naposled, co jsem se nechal zlákat průvodcem. Od „Šikmé čtvrti“ jsme se vydali do Billy u hotelu, kde jsme nakoupili sýry, hrozny, ciabatty a dobré víno a šli jsme na hotelový pokoj. Po celém dni jsme byli rádi, že ještě „fungujeme“. Celý den bylo totiž opravdové vedro…
Poslední den svého pobytu trávíme tím, že jdeme na procházku do centra, obědváme, nakupujeme poslední suvenýry a po obědě vyjíždíme vlakem z Centrale na letiště v Malpense. Odbavení i let je v pořádku, k večeru přistáváme v Praze a jsme rádi, že náš eurovíkend dopadl dobře. Měli jsme plno zážitků, odpočinuli jsme si a nasáli jsme tu pravou „astmosféru a lá Miláno“.
Arrivederci Milano
Celkové shrnutí eurovíkendu:
Letenka na trase PRG-MXP-PRG = 1990,-KČ
Hotel na 3 noci v centru Milána = 1300,-KČ
Doprava vlakem letiště a zpět = 20 EUR / os. / return
Jídlo / pití / suvenýry / vstupy = individuální
Shrnutí cesty: Miláno je příjemné severoitalské město, které má co nabídnout. Od památek, moderny, kultury, relaxace, jídla až po nákupy… každý si něco najde.
Doporučuji! Ladislav Jurák
My sme tam boli s priatelkou vikend pred Vianocami. Leteli sme rano z Bratislavi Ryanairom, ktory mal meskanie 1,5 hodiny. Z Bergama sme sa zviezli busom za 5eur/os na Milano centrale. V sobotu sme chceli ist na San Siro, ale kym sme sa tam dostali, bolo uz 16:45 a tour po stadione bola do 17:00. takze sme pozreli stadion len zvonku a chceli sme tam ist v pondelok rano. V nedelu sme v podstate presli cele centrum mesta a zopar obchodov. V pondelok rano sme chceli ist na ten stadion, lenze metro nefungovalo. Zevraj mali strajk cele doobedie. Tak trasu ktoru by sme presli metrom za 10 minut, sme isli autobusom asi 30 minut. Nakoniec sme zhodnotili, ze bez metra sa poriadne nikde nedostaneme a rozhodli sa ist do Bergama vlakom z Centrale, ktory nam usiel a tak sme museli cekat dalsiu hodinu. Za ten cas sme este stihli vidiet jednu demonstraciu studentov a kopec policajtov okolo. Potom sme sli vlakom do Bergama. Naobedovali sa v meste a busom pomaly z autobus. stanice na letisko. Bohuzial Ryanair mal meskanie zas asi 0,5 hodiny. Bol to celkom pekny vylet az na tie problemy s dopravou, ktore nas stali vela casu a tym padom sme nevideli vsetko, co sme si naplanovali.