Levná dovolená na Maledivách může být atraktivnější než v 5* resortu. Už je to téměř půl roku od doby, kdy jsem navštívil souostroví Maledivy, jedno z nejvíce propagovaných míst na světě, definované jako ráj na Zemi. Tím rájem se bezpochybně nazývá dovolená all inclusive v 5* resortu na jednom z mnoha nádherných atolů o velikosti maximálně centra Prahy s bílým pískem a tyrkysovou vodou. Já jsem si naplánoval prožití letních prázdnin odlišným způsobem, levnější variantou, která Vás nevyjde více jak dovolená s cestovní kanceláří v hlavní sezóně do Španělska!
Všechny předchozí letní prázdniny jsme trávili v letoviscích u Středozemního moře – na řeckých ostrovech jako Kos, Kréta a Zakynthos, či ve Španělsku na pevnině poblíž letoviska Almeria a na Baleárských ostrovech. Dovolená s cestovní kanceláří pokaždé stála kolem dvaceti tisíc. Začátkem minulého roku jsem začal pravidelně navštěvovat server Jaknaletenky.cz a pokaždé když jsem viděl ty úžasné ceny letenek až přes půl světa, říkal jsem si, že léto u moře strávím jinak. Daleko od České republiky, v tropech, u rovníku. Mé představy se v polovině dubna staly skutečností, kdy jsem neodolal akčním letenkám z Prahy na Maledivy za 12 800 Kč v období letních prázdnin. Akce naštěstí trvala několik dní, tak ještě před samotným nákupem letenek jsem díky flexibilnímu datu odletu mohl najít nejlepší možné ubytování a dopravu na ostrov. V mém výběru zvítězily ostrovy Ukulhas a Thoddoo, kam dobře navazovalo lodní spojení.
Na svůj ostrov se dostanete z hlavního města Malé buďto veřejnou lodí, která jezdí doslova za pár dolarů, anebo rychlým motorovým člunem, kde se cena pohybuje kolem 50$. Bohatí lidé využívají hydroplánů, kdy cena přesahuje 200$. Na Maledivách mají místní měnu, maledivskou rupii, avšak ceny jsou udávány v amerických dolarech, který se tu značně rozšířil a bez problému s ním všude zaplatíte.
Po pár dnech neustálého vyhledávání nejlepší kombinace bylo rozhodnuto: odlet z Prahy naplánován na 1. července a zpáteční let do Prahy o jedenáct dní později, 12. července.
Cesta na Ukulhas
Naše cesta začala na pražském letišti v letním odpoledni, kdy jsme se odbavili na let Českých Aerolinií do Moskvy. Již na Ruzyni mě čekalo první příjemné překvapení. Hluboce se zajímám o letectví, s velkou oblibou fotografuji letadla a pokaždé když mám možnost, tak trávím odpoledne za plotem letiště, kdy s kamarádem pozorujeme provoz na letišti.
Měl jsem štěstí, že zrovna tento den Prahu navštívil největší dopravní letoun Airbus A380 společnosti Emirates. Stovky nadšenců pozorovali jeho přílet a odlet ze spotterských valů a já, díky mému letu na Maledivy přes Moskvu, jsem měl možnost vidět ho zblízka přímo z terminálu. Moskevské letiště Šeremeťjevo mi k srdci nepřirostlo. Ale ani nemohu ani říci, že by bylo špatné. Tedy až na toalety, které byly v extrémním stavu. Lety jsme měli na jedné letence a tak jsme nepotřebovali ani ruské vízum. Tříhodinové mezipřistání uběhlo rychle a v nočních hodinách jsme odletěli pravidelnou linkou Aeroflotu na jihovýchod do Asie. Před cestou jsem četl recenze o ruských aerolinkách, ať se někteří lidé raději vyvarují těmto společnostem, avšak mne příjemně překvapily. Podle hodnocení Skytrax se jedná o 3* aerolinku, tedy na stejné úrovni jako jsou ČSA.
Za celý let jsem až na neustále breptajícího Rusáka pár sedadel za mnou neměl jediný problém. Dokonce i catering a služby byly velmi dobré. Velkým zážitkem je přiblížení na mezinárodní letiště Malé, kdy můžete obdivovat ze vzduchu nádherné atoly. O to více mě mrzelo, že jsem nedostal sedadlo u okýnka a nemohl jsem takovéto přistání zdokumentovat na svůj fotoaparát.
Ihned po vystoupení z Airbusu A330 jsem se přesvědčil o tom, že Maledivy jsou složením stoprocentně muslimská země, neboť všechny ženy pracující na ploše letiště byly zahalené hidžábem (pokrývka hlavy). U každého náboženství v každé zemi platí nějaká pravidla, na Maledivách islám zakazuje přívoz psů a vepřového masa, znečišťuje to jejich zemi, proto po přistání procházíte bezpečnostní kontrolou. Když jsem opustil terminál, tak přede mnou se rozprostřel nádherný výhled na tyrkysové moře plný lodí a soukromých jachet, které odváží turisty do resortů a hlavního města Malé.
Rozkvetlé palmy a jasné počasí s tropickými teplotami na mne působily opravdu uklidňujícím dojmem. Nastoupili jsme do člunu, který převáží místní obyvatele spolu s turisty z letiště do hlavního města Malé, které je odsud vzdáleno jen pár minut jízdy. Malé je jeden z největších ostrovů. Na délku měří přes jeden kilometr a nadmořská výška činí necelé dva metry.
Pomocí výborného cestovatelského webu Tripadvisor jsem našel nejzajímavější místa, které jsme navštívili. Hlavní město je velmi chaotické s obrovským provozem automobilů a náklaďáků, na trzích je tolik domorodců, že se ani nemůžete pohnout, natož kličkovat mezi nimi s kufrem, i když na kolečkách. Pro mne je nejzajímavější stavbou Velká páteční mešita, která je také nazývána islámským centrem.
Na mapách vypadal ostrov Malé tak male, že jsme ho chtěli projít ze severovýchodního přístavu do jihozápadního přístavu, odkud nám jel motorový člun na Ukulhas, pěšky. Po zhruba pětiset metrech s těžkým kufrem a velkým fotobatohem na zádech jsme toho měli plné zuby a říkali si, jestli by nebylo lepší vzít si taxi. Z důvodu ušetření několika dolarů a překlenutí časové půldenní rezervy do odjezdu lodě, jsme pokračovali v pravém poledni po vyprahlých ulicích po svých a konečně dosáhli přístavu. Odtud jsme vypluli rychlým motorovým člunem a přes ostrov Rasdhoo se dostali na námi vysněný Ukulhas. Celkový čas na cestě počínaje nástupem do letadla v Praze až na Ukulhas činil 22 hodin.
Ukulhas – domorodý ostrov, přístupný pro turisty jen 3 roky
Před odletem na Maledivy jsem si zjišťoval hodně informací o Ukulhasu. Pročítal jsem recenze, díval se na videa na Youtube a na fotografie od Evropanů, kteří ostrov navštívili. Chtěl jsem zkrátka vybrat parádní místo pro naši dovolenou. Po příjezdu na ostrov vypadalo vše úplně jinak. Vzpomínám si na moment, kdy jsem vystupoval z lodi. Malý přístav byl plný muslimů jezdících na skútrech sem a tam, velké betonové náměstí s poletujícím prachem, pláž či zeleň v nedohlednu. Doprovázel to divný zápach a neskutečný hluk. Před lodí na nás měl čekat Husain, vlastník našeho ubytování. Stál tam ale jen odhadem pětadvacetiletý kluk. Vzápětí jsem zjistil, že to je on. Naložil naše zavazadla na skútr a vedl nás do ubytování úzkými nezpevněnými cestičkami mezi pomalu rozbořenými domky a okamžitě jsme se stali terčem pohledů domorodců.
Byl jsem rád, když jsme dorazili na místo. Jakmile jsme prošli vstupní bránou do našeho Guesthouse Ukulhas Breeze Inn, jako bych byl na úplně jiném místě. Krásný dvůr, domečky, palmy. Nekryté stolky v písku, kde se podává snídaně, venkovní veranda na posezení. Jen co jsme vstoupili, v řadě na nás čekali naši hostitelé, každý s úsměvem na tváři, zdravili nás, ptali se jak se jmenujeme, představovali se nám. Odvedli nás na soukromou pláž, která se rozprostírá jen pár krůčků od pokoje, na kterou se dostanete po krásné malé cestičce mezi vysokými palmami. Nabídli nám voňavé vlhké ručníky na ochlazení a přinesli nám welcome drink v podobě čerstvého kokosu. Neustále se ujišťovali, zda je vše tak jak má být a jestli ještě něco nepotřebujeme. Ukázali nám pokoj, který byl moderně vybaven. Rychle jsem zapomněl na první dojmy z přístavu.
Na ostrově jsme si užívali pět dní. Červenec je na Maledivách měsícem v době dešťů, ceny za ubytování klesají až pod polovinu. Bál jsem se, aby nepršelo každý den, abychom si také užili tropického sluníčka. Během pobytu jsem si připadal jako v hlavní turistické sezóně. Za celých jedenáct dní nikdy nepršelo déle jak třicet minut, a to vždy brzo ráno nebo v noci. Každý den byla obloha bez mraků. Místní mi jen potvrdili, že přesně takhle vypadá jejich období dešťů. Kromě ušetření financí bylo výhodou vydat se na Maledivy v tomto roční období také z hlediska turistů. V našem ubytování, které mělo tři pokoje, jsme byli po celou dobu jejich jediní hosté, měli jsme tedy soukromou hotelovou pláž jen pro sebe. Na celém ostrově o rozměrech 500×200 metrů byli kromě nás jen domorodci a pouhé tři ruské páry, a to až na druhé straně ostrova.
Pláž byla úchvatná. Bílý písek a tyrkysové moře. V písku běhali každý den desítky malých i velkých krabů a v moři jen několik metrů od pobřeží se nacházel korálový útes, který byl bezvadný pro šnorchlování. Všude kolem vás plavalo několik různých druhů různě velkých rybiček, od jednotlivých až po velká hejna.
Ostrov ale měl také své nevýhody. Největším problémem byli komáři, přenašeči horečky Dengue. Pokud si z domova nepřivezete repelent proti tropickým komárům, může to značně znepříjemnit vaší dovolenou. Komáři tam jsou všude – na pláži, v restauracích, na pokoji. V podstatě se jim nedá ubránit ani s repelentem, byl jsem velmi obezřetný a i přesto jsem schytal dobrých dvacet štípanců. Vysoké procento komárů je nakažených, proto několikrát do týdne chodí napříč ostrovem domorodci v maskách s postřikem, kterým je hubí, aby ušetřili své obyvatele od někdy dokonce smrtelné nemoci.
Další nevýhodou byl Ramadán. Ten fakt že bude Ramadán jsme si uvědomili až po nákupu letenek a značně to na ostrovech zkomplikovalo naše zásobování jídlem. V době Ramadánu většina muslimů nepracuje, restaurace a obchody jsou po celý den zavřeny a otevírají se až po západu slunce. A během dne nesmíte samozřejmě jíst na veřejnosti.
Poslední nevýhodou domorodných ostrovů pro ženy z jiných zemí, které jsou na dovolené na Maledivách mimo turistický 5*resort, je nošení bikin. Na všech ostrovech musí všechny ženy chodit patřičně zahaleny a na veřejných plážích se tak i koupat v moři. Na soukromých hotelových plážích se naštěstí smí toto pravidlo porušovat.
Čas na ostrově Ukulhas plynul a já si rychle na všechno zvykl. Stále častěji jsem chodil po ostrově rozbitými ulicemi a poznával lidi spolu s jejich kulturou. Pokaždé když proti mně běžely děti, smály se na mne. Pokaždé když proti mně šla jakákoli rodinka , smála se. Lidé jsou nesmírně vstřícní a usměvaví. Využil jsem toho a vyrazil do ulic s fotoaparátem. Opravdu mě překvapil výsledek fotografování. Ani jednou se mi nestalo, že by mě někdo okřikl, vynadal mi, anebo by mi chtěl zlostí rozbít foťák. Fotografoval jsem desítky obyvatel a pokaždé mě vítali s úsměvem!
Jednoho večera, když jsme šli po západu slunce už v úplné tmě na večeři do jedné ze tří místních restaurací, potkali jsme jednoho z našich hostitelů, se kterým jsem se skamarádil. Jmenoval se Ahmed, mladík pocházející z Bangladéše, z vesnice, která je postavená v džungli u velké řeky. Obyvatelé tam žijí v naprosté bídě, a tak o domorodných stavení na Maledivách mluvil jako o úplném luxusu. Byl to sympaťák, dodnes si občas vyměníme pár zpráv na Facebooku. Já ho na té ulici málem ani nepoznal, protože všichni vypadají úplně stejně. Velmi špatnou angličtinou nás pozval do jednoho z těch domků na večeři. U nás nejsme zvyklí chodit k cizím lidem domů, navíc do domu plného lidí vyznávajících islám. Po velkém Ahmedově přemlouvání jsme to přece jen riskli a vydali se za ním do jeho domova.
Před vchodem jsme se zuli (na Maledivách se zouvá před vstupem do jakéhokoli objektu, včetně obchodu) a vstoupili do bungalovu. Prošli jsme do jídelny beze střechy, kde večeřela celá rodina. Ihned se nás ujala paní domu, která nás s širokým úsměvem vítala a hned nám nabízela všechny speciality, které uvařila. Od čerstvě vymačkávaného melounového džusu přes tortily po maso. Z hygienických důvodů jsme jen ze slušnosti ochutnali některé z pochutin, poděkovali a pokračovali do restaurace. Každý další den za mnou Ahmed přišel a nevynechal ani pozvání k nim domů, na večeři. Tuto nabídku jsme však již nevyužili.
Poslední den jsme si koupili doporučený výlet, Manta Safari. Manta, neboli rejnok, žije u korálových útesů nedaleko od ostrova a my měli možnost se s nimi potápět a dostat se k nim do bezprostřední blízkosti, včetně pohlazení. Zaplatili jsme Husainovi, klíč od pokoje s veškerou fototechnikou nechali u něj a on nás zavedl do přístavu, kde nás předal svalnatým chlápkům. Ti nás naložili na malou starou loď a pluli jsme pryč z ostrova. V tu chvíli jsem si připadal jako uprchlík prchající nezákonně do jiné země.
Thoddoo – zelený ostrov s plantážemi s tropickým ovocem
Po strávení čtyř dnů na ostrově, kde jsme se cítili, že pláž je jen naše a skamarádili s místním obyvatelstvem, jsem pochyboval, že to na Thoddoo může být ještě lepší. Po rozloučení s Ahmedem, Husainem a Nuhou, což byla dívka z Malé, která si u nás v Guesthouse o prázdniny přivydělávala na studium, jsme lodí vyjeli přes ostrov Rasdhoo do naší druhé destinace.
Po nástupu turistů na Rasdhoo jsme vypluli na sever. Počasí pro plavbu se zdálo být dobré a já se uvelebil na sedačce v pohodlné motorové lodi. Kapitán lodi relaxoval u kormidla na kolečkové židli s nohama nahoře a ruští turisté odpočívali.
Náhle se kapitán zvedl a začal pokřikovat na své pomocníky, aby mu pomohli s lodí. Měl jsem z toho divný pocit. Začalo zavírání oken, zatahování rolet. A to vše za plného slunce. Po pár okamžicích jsem poznal, že jsme vjeli do neklidných vod. Narazili jsme na obrovské vlny, které si doslova pohrávaly s naší lodí. Házelo to s námi do stran a já začal doufat, že nás to nepřevrátí. Kapitán rapidně snížil rychlost lodi a kvůli velkým vlnám musel dokonce několikrát vypnout motor a jet na volnoběh. Ruským turistům se udělalo nevolno. Začal jsem se bát o svůj život. K mému štěstí byl mladý kapitán zkušený a po hodině nekonečného houpání nás dovezl na Thoddoo, kde na nás čekal hostitel z Guesthouse Serene Sky.
Naložil naše kufry do kolečka a odvedl nás do ubytování. Ačkoli jsem se před začátkem naší cesty těšil na tento ostrov více jak na Ukulhas, realita byla opačná. Bylo znát, že turismus tu probíhá již několik let a svých hostů si zde tolik neváží. Pláž pro turisty byla vzdálena dvacet pět minut chůze, na úplně opačném cípu ostrova, daleko od místních obyvatel a schovaná za hustou vegetací. Každý den tam s námi bylo přibližně deset turistů.
Každé místo ale má i své výhody a Thoddoo není výjimkou. Ostrov je známý pro své velké plantáže červených melounů a pappayi, je jedním z největších vývozců na Maledivách. Polovinu ostrova tvořily palmy, pod kterými se chodilo na pláž. Domorodci byli opět naprosto úžasní, také jsem je fotografoval a vždy se setkal s úspěchem.
Díky turismu je angličtina zdejších muslimů výrazně lepší. V momentě, kdy jsem fotil, s úsměvem mě oslovil starší pán a začal mi vyprávět o své galerii, kterou si hodlá pořídit. Pozval mě k němu domů a ukazoval mi jeho umělecké výtvory. Po rozloučení mě zaujaly děti před školou, fotografoval jsem je a to už na mne volali kluci v mém věku, kteří hráli na školním hřišti volejbal, ať si s nimi zahraju. Jelikož tento sport mám v oblibě, neváhal jsem a o pár minut později jsme si už plácali po každé vydařené smeči jako dlouholetí kamarádi. Pozvali mě, ať přijdu další den, ve škole se konala velká recitační soutěž, kdy malé děti předčítaly Korán, opravdu nevšední zážitek. Nechyběly ani vodní sporty, poprvé v životě jsem se postavil na vodní lyže. Seznámil jsem se vrstevníky z Dánska, kteří bydleli na stejném místě a ti zase chodili hrát s domorodci každý večer fotbal.
Atmosféra na ostrovech, které jsem navštívil, je přímo nepopsatelná. Za tmy jsem procházel ulicemi se zrcadlovkou od Canonu na krku a vůbec jsem necítil pocit nebezpečí, či strach. A to na těchto ostrovech není ani policie, ani světla po setmění. Opravdu jsem si připadal mnohem bezpečněji, než když jdu na Kladně po dvacáté hodině domů z autobusové zastávky.
Cesta domů s návštěvou ostrovů Rasdhoo a Villingili
Náš zpáteční let do Moskvy měl plánovaný odlet v dopoledních hodinách, proto bylo zapotřebí přespat poslední noc v blízkosti letiště. Z nádherného atolu Thoddoo jsme připluli motorovou lodí na Rasdhoo, ostrov s velkou ubytovací kapacitou, kam zamíří velký počet turistů. Nedoporučuji, na ostrově je pouze jediná pláž s názvem Bikini beach, která je opravdu velmi úzká a nevypadá nejlépe a to i včetně odpadků, kterých je na Maledivách spousta a nikdo tak nějak neví, co s nimi.
Odsud jsme pokračovali veřejným trajektem do Malé. Lístek stojí jen pár dolarů, ovšem doporučuji připlatit si za motorovou loď. V trajektu nebylo místo k sezení, myslím, že jsme jeli s více jak stovkou domorodců a tísnili jsme se všichni na malé lodi. Nakonec jsme získali místo vedle jedné paní s kojencem a pomalou rychlostí, namačkáni dva na jednom sedadle s batohy a nemožnosti se jakkoli pohnout, pluli čtyři hodiny do Malé.
Ze stejného přístavu jsme pokračovali na Villingili, ostrov střední velikosti, jen kilometr od hlavního města. Villingili je podle Nuhy mimořádně vyspělý ostrov, neboť na něm mají zpevněné silnice. Ano, dokonce se tam nachází i několikapatrový hotel ve kterém jsme bydleli, jmenoval se SeaHouse TopDeck Hotel. Věděli jsme, že Villingili nebude ničím výjimečný ostrov, proto ani nezklamal naše očekávání. Někteří turisté tu stráví dva týdny své dovolené, já bych raději doporučil vyjet si na vzdálenější atoly od Malé. Opravdu to stojí za to!
Zpáteční let do Moskvy jsme stihli bez problémů, využili jsme taxi k transportu mezi přístavy v Malé. Překvapila mě cena, kdy řidič chtěl pouhé čtyři dolary. Kdybychom věděli, že je taxi tak levné, určitě bychom ho využili již na začátku naší dovolené. Loď nás dovezla až ke vstupu do terminálu a po dvou hodinách jsme odlétali do Ruska a následně do Prahy. Získal jsem sedadlo u okýnka, a tak jsem si na závěr výborné dovolené vyfotil z letadla pár atolů.
Dovolenou na Maledivách rozhodně doporučuji! Je to nevšední zážitek, který si můžete dovolit za výborné peníze, pro nás cca 23 000 Kč na osobu bez jídla, z toho nadpoloviční částku tvořila samotná letenka. Za dvanáctidenní pobyt v zemi, kde si můžete bezstarostně užívat život, to rozhodně stojí!
Přeji Vám hodně splněných cestovatelských snů,
Dominik Hanke
Jeli jsme něco velmi podobného v únoru 2018, stejná kombinace ostrovů, z Ukulhasu jsme byli mnohem nadšenější než z Thoddoo. Komáři v zimě žádní, resp nic nás neštíplo.
http://www.mojecesty.com/clanky/postrehy-z-cest/tyden-na-maledivach.html
Moc hezky cestopis. Take se tam jednou chystame a timto jsem si udelal podvedome obrazek o mistnim zivote i mimo sezonu 🙂
Tak to jsem rád, že cestopis splnil své poslání 🙂
Jen chci dodat, že jezdit na Maledivy v termínu jiném než leden až polovina března není vůbec rozumné.
Také pobyty na ostrovech obydlenými domorodci rozhodně nedoporučuji. Stravovací a hygienické podmínky nejsou rozhodně stavěny na evropský žaludek.
Tak ať si to každý dobře rozmyslí…
„U nás nejsme zvyklí chodit k cizím lidem domů, navíc do domu plného lidí vyznávajících islám“
Fajn, tak jste byli v muslimské rodině, ale nechápu to drama se kterým to líčíš. Ono najít na Maledivách dům plný místních lídí, kteří se hlásí ke katolíkům je daleko větší exotika. Aspoň jste viděli, že ne všichní muslimové chtějí dobít Evropu a rozvracet naši tolerantní českou společnost.
Bylo to pro mne vůbec poprvé, co jsem se dostal k muslimům domů a po všech těch zprávách v médiích to byl opravdu nevšední a pěkný zážitek. Musím souhlasit, že valná většina muslimů jsou hodní a nápomocní lidé, jen malé procento z nich jsou ti špatní, o kterých v dnešní době tolik slýcháme ve zprávách.
celkem naivní cestovatel
Jistě, každá země na světě má své problémy, avšak já když cestuji a poznávám místní kultury, tak si vytvářím vlastní názory na určité části obyvatelstva, které navštívím a v tomto případě mě domorodci na ostrovech Ukulhas a Thoddoo velmi příjemně překvapili 🙂
hezké čtení. taky jezdíme sami bez cestovky. Kde se dají sehnat informace o dopravě z letiště na ostrovy? ubytování si dokážu zarezervovat, ale u dopravy nevím.
Díky! Pokud budeš kupovat ubytování přes Booking.com, tak téměř ve všech případech jsou pod výběrem pokoje Důležité informace a tam jsou jízdní řády lodí napsané, včetně ceny. Pokud tato informace chybí, tak je nejlepší kontaktovat přímo dané ubytování. Alespoň u nás to fungovalo tak, že hostitelé nám na náš požadavek zarezervovali místa na lodi a zaplatili je za nás. Až po příjezdu na ostrov jsme lístky proplatili hostiteli. Prakticky všechny potřebné informace k lodnímu spojení nejlépe poskytnou lidé z guesthouse/hotelu.
Parádní článek a hlavně díky za inspiraci! Člověk se bojí, kolik by taková dovolená stála a přitom to je podobné, jako když jedu od Chorvatska na týden na jachtu. Díky moc!
Honzo, jsem rád, že se ti článek líbí! Pokud budeš mít příležitost, určitě dovolenou na Maledivách doporučuji! 🙂